Archiv rubriky: Kultura

Vyplatí se cestovat autobusem a na co si dát pozor?

Dnešní doba klade velké nároky na čas. Je potřeba, abychom se všude dostávali rychle, nikdy dlouho nečekali a navíc to, aby to bylo pohodlné a co nejlevnější. Pokud plánujete dovolenou s dětmi a zvažujete tuto možnost dopravy, měli byste tomu taktéž věnovat pozornost. Například takové u Čechů oblíbené Chorvatsko není od naší domoviny tolik vzdálené, a proto si o tento způsob dopravy dokonce říká. . Na krátké časy využívá tento způsob dopravy velká část naší populace. Za jakých okolností tedy říct tomuto dopravnímu ano a skloubit tak příjemné s užitečným?
sama v autobuse

Poměr cena/rychlost

Pokud cestujete po světě sami, v takovém případě je pro Vás z hlediska ceny nejspíš lepší zvolit autobusovou dopravu. Jednak se Vám sníží náklady na naftu a taktéž Vám odpadnou starosti se zbytečným zařizováním dálničních známek, pojištění auta a případnými problémy v dopravě. Pokud však jezdíte stejnou trasu do práce spolu s dalšími kolegy, vyplatilo by se Vám, abyste se domluvili a náklady si rozpočítávali.

Pozor na cestování s malými dětmi

Pokud se chystáte v létě vyvézt děti na dovolenou do zahraničí a plánujete zvolit autobusovou dopravu, posuďte několik důležitých věcí. Jednak to, jestli jsou Vaše děti divoké a zda už dosáhli takového věku, aby cestu bez problémů zvládly. Některé autobusové zájezdy sice v dnešní době nabízí poměrně pohodlné cestování například s možností vlastní obrazovky na přehrávání filmů, ale ani to některé děti nedokáže na tak dlouhou dubu zabavit. Dalším minusem jsou taktéž plánované přestávky, které jsou naplánovány přibližně po třech hodinách. Neplánované zastávky jsou proto velmi výjimečné a řidiči o nich poměrně neradi slyší.
cesta autobusem

Vysocí lidé, buďte na pozoru

Dalším minusem, na který si při cestování autobusem stěžují hlavě vysocí lidé, kteří mají dlouhé nohy je to, že pokud cesta trvá více hodin, je poměrně složité se na sedačce pohodlně usadit a taktéž natáhnout nohy. Ti zkrátka většinou rádi ocení možnost dopravy vlastním autem, kdy si mohou kdykoliv při řízení svého vozu zastavit a protáhnout se. Co autobusu ale nelze vytknout je to, že se můžete během cesty vyspat, což je u řidiče automobilu nemožné.

Číst dále

Belgie a Španělsko – boje o jednotné státy

Evropa prodělala bouřlivý vývoj svých současných hranic. Tyto byly, s malými odchylkami, ustanoveny po druhé světové válce. Stěžejním obdobím pro jejich tvorbu byla však snaha národnostních obrozeneckých hnutí v devatenáctém století. Přinejmenším v oblasti střední Evropy, kde tyto snahy vyústili po první světové válce rozpadem Rakouska-Uherska a vznikem nástupnických států (mj. Československa, Maďarska, Království Srbů, Chorvatů a Slovinců). I další kouty Evropy byly postupně buďto sjednocovány (Itálie, Německo) či rozdělovány (Velké Polsko). Proto, že některá, především ta anektovaná, území, byla podřízena proti vůli místních občanů, jsou v současnosti ohnisky napětí na evropském kontinentu.

socha v bruggy

Belgie

Belgie je příkladem, kdy je k rozdělení moderního státu velmi blízko. Dělí se na dvě části – Vlámsko a Valonsko. Zatímco Vlámsko leží v oblasti Flander, která je historicky bohatá, Valonsko je jen „chudým příbuzným“. Vlámové mluví nizozemštinou, Valoni zase francouzsky. Region hlavního města Bruselu je však víceméně kosmopolitní oblastí s neutrálním postojem k oběma jazykovým oblastem. A protože se zde tvoří až 20% belgického, mají obě strany zájem, aby v případě rozdělení státu byl na jejich území. A to je zatím jedinou pojistkou, proti „rozvodu“. Protože bez Bruselu by asi ani jedna část nemohla existovat samostatně.
street art

Španělsko

Španělská pyrenejská provincii Katalánsko je jak jazykově, tak kulturně, velmi odlišná od zbytku státu. Historicky bylo samostatné (tzv. Aragonské království), nicméně roku 1707 vznikl centralizovaný španělský stát a Aragonie byla jeho součástí. Moderní snahy o rozdělení z tohoto přirozeně čerpají ideový základ, nicméně se jedná spíše o ekonomické snahy. Oblast kolem Barcelony je totiž nejbohatší částí Španělska.

V moderním světě je myšlenka solidarity mezi bohatými a chudými částmi států velmi cenná. Přesto by však měly jednotlivé národy dostat prostor k tomu, aby se sami rozhodly o svém osudu.

Číst dále

Prokletý ostrov

Mnoho režisérů má slabost pro určité herce. Dalo by se o nich říci, že jsou to jejich dvorní herci. V případě režiséra Martina Scorsese se jedná o Leonarda di Capria. Tento herec si zahrál například ve Scorseseho filmech Gangy New Yorku, Skrytá identita, Letec nebo Prokletý ostrov. Pokud víte, že vrcholem herecké kariéry Leonarda di Capria není chudý chlapec z Titanicu, určitě byste měli na některé filmy kouknout. Například na výše zmíněný Prokletý ostrov. Protože tento film je opravdu velmi působivý.
Di Caprio hraje detektiva Danielse.
věznice alcatraz
Se svým kolegou přichází na prokletý ostrov Shutter, kde se nachází psychiatrická léčebna pro zvláště nebezpečné pacienty, kteří se dopustili vražd. Detektivové pátrají po šílené vražedkyni. Příběh se odehrává v padesátých letech dvacátého století a Amerika se stále vzpamatovává z druhé světové války a zároveň se obává hrozby komunismu. Daniels představuje oběť své doby. Jednak prožívá hrůzy minulosti, kdy za války osvobozoval koncentrační tábor Dachau, jednak se vyrovnává s tragickou smrtí své manželky a kromě toho je přesvědčen, že na prokletém ostrově něco nehraje a v léčebně se aplikují léčebné metody, které jsou v rozporu s hippokratovou přísahou a co více, dochází podle jeho mínění ke zneužívání psychiatrie. Detektiv Daniels ovšem hledá také tajemného pacienta, který by se měl nacházet v tajemném bloku C určenému pro ty nejnebezpečnější pacienty. Tajemný pacient je vinen smrtí jeho ženy. Jenomže všechno je nakonec jinak, než se zdá.
zničená cela
Závěrečná pointa je pro některé diváky šokem a překvapením, někteří ji víceméně čekali. Tak či tak film je velmi působivý.
Ostatně hodnocení československé filmové databáze je velmi vysoké a jedná se o jeden z nejoblíbenějších filmů.
Leonardo di Caprio zde opět dokazuje, že je skvělý herec. Kromě něj jsme mohli shlédnout skvělé herecké výkony Marka Ruffala v roli Danielsova parťáka a Bena Kingsleyho v roli podezřelého lékaře.
 

Číst dále

Hlavní je být vidět

Ač už se dnes považujeme za daleko civilizovanější, než byli naši předchůdci, přinejmenším v jednom jsme se zase až tak docela nezměnili. A sice v tom, jaká reklama na nás zabírá a jak lze využít klidně i docela obyčejného primitivního humbuku k tomu, abychom náležitě přesvědčili jiné o svých kvalitách nebo byli naopak jinými ovlivněni v jejich prospěch.
hlasitý reproduktor

Věděl to už i americký podnikatel Barnum před řádově dvěma stovkami let, jenž neviděl nic špatného na všemožných bavičích nebo prodejcích využívajících klidně i nefalšovaný švindl ve svých propagačních materiálech a i sám tohoto hojně využíval, a vědí to i mnozí z těch, kdo se předvádějí publiku dodnes. Protože i těm jako by něco nutkavě velelo .

I dnes je známo, že chce-li někdo, a to prakticky kdokoliv, aby se o něm vědělo, musí mezi lidi, musí být těmto na očích. Protože kdo sejde z očí, sejde jak známo i z mysli. A jako by pak ani nebyl.

Platí to pro všechny, kdo provozují nějakou komerční činnost, ale charakteristické je to třeba i pro neziskové organizace, různé spolky a dokonce třeba i státní a veřejné instituce. A třeba i pro po zviditelnění prahnoucí střední školy a nemocnice. Protože ti všichni se musí propagovat. Přinejmenším proto, aby lidé věděli, k čemu jsou ti či oni dobří, k čemu je u nás potřebujeme.
prapory na stanu

Každý z těchto usiluje o to, aby byl vnímán zásadně jen v tom nejlepším světle, aby bylo oceněno to, co pro ostatní dělá. Protože – proč si to nepřiznat – i za těmi, kdo se při ‚prezentačních akcích‘ nikomu nesnaží prodat nic jiného než sebe, stojí peníze, které jim jsou zapotřebí, a jen ten, kdo působí důležitým dojmem, si tyto může nárokovat v dostatečném množství. A peněz jak známo není nikdy dost.

Kdekdo se tak snaží veřejně prezentovat v maximální možné míře a jenom v tom nejlepším světle. I kdyby to měla být i jen banální účast na nějaké té vcelku bezvýznamné, ale přesto populární místní akci, jíž se účastní větší počet lidí.
megafon

Protože v takové chvíli stačí vlastně i jenom vcelku málo. Třeba postavit moderní pneumatický stan, jenž už i svým pouhým vzhledem přitahuje pozornost, a v tomto se náležitě předvést publiku. Kterému je třeba se zalíbit.

I za cenu rizika, že tam po dotyčném nakonec budou házet vajíčka a shnilá rajčata.

Číst dále

Když Vám předčítá celebrita


Úplně poprvé se v České republice Noc literatury konala v roce 2009 v Praze. Až v roce 2012 se přidalo i Brno. Počínaje ročníkem 2014 už se zúčastnilo několik měst napříč republikou, jejichž počet každým rokem roste. Letos už jich bylo dokonce přes padesát. Přesné datum konání je pohyblivé, přičemž zpravidla je stanoveno na večer před počátkem Světa knihy – největšího knižního veletrhu konaného na území České republiky.
červená kniha.jpg
Co si pod pojmem Noc literatury představit?
Jedná se o sérii předčítání z nově vydaných knih evropských spisovatelů. Odehrává se na různých místech v daném městě. Každou ukázku čte slavná osobnost, ať už celorepublikově známá, či místně významná. Pro příklad v Mladé Boleslavi předčítali Vanda Hybnerová, , Ilona Svobodová, Jan Teplý, Miroslav Etzler, Daniel Bambas a dále herci mladoboleslavského divadla Lucie Matoušková, Eva Reiterová, Martin Hrubý a Milan Ligač.
káva a dort.jpg
Jak celá akce probíhá?
Začátky každého čtení jsou přesně dané, přičemž se opakují každých 40 minut, a to celkem osmkrát. Těchto čtyřicet minut je rozděleno na dvacet minut čtení, druhou půlku času máte na přesun na další zastávku. Většina předčítání probíhá v kavárnách, ale též v knihovnách, divadlech muzeích, galeriích, či radnicích. Chcete-li stihnout všechna, tak každé stanoviště navštívíte jednou. K dispozici jsou mapky s přesnými informacemi, ale určitě se neztratíte, půjdete-li s davem.
sezení v knihovně.jpg
Proč se zúčastnit?
Celá akce je velmi zajímavá, předčítající se dávají před začátkem s publikem do řeči, navíc jejich přednes je na velmi profesionální úrovni, najde se i prostor pro autogram a fotku. Po krátké procházce na další stanoviště si v jedné kavárně můžete dát kávu a dortík, ve druhé skleničku vína, posloucháte a necháváte se vtáhnout do děje předčítané knihy. Během večera zaplatíte jen to, co zkonzumujete. Vstupné je totiž zdarma, událost je organizována evropskými institucemi se zastoupením v ČR.
 

Číst dále

Věrnost jako společenské tabu

Společnost je nastavená na určitý životní vzorec, jakým je vnímána společenská normalita. Takže pokud se jí vymykáme, ztrácíme pocit jistoty a naplnění, které nám může dát pouze společnost a pocit – jsem normální (nevymykám se společensky nastavenému vzorci). Pocit naplnění, neboli splněných vnitřních a předem společensky daných přání, vede k pocitu štěstí a větě „Víc už nepotřebuji.“
 levandulová srdce
Máme v hlavě zakódováno, že k dokonalému pocitu blaženosti potřebujeme ale někoho dalšího. My totiž nedokážeme být šťastni sami se sebou, ale potřebujeme dokončit ten jeden společenský vzorec. Domov, jídlo, práce, dostatek financí, volnost projevu a možnosti, ale především rodina. A k dokonalé rodině podle našeho kódování patří děti, které chceme mít s tím dokonalým partnerem. Ale nikdo není dokonalý a proto se musíme potýkat s problémem, který může náš šťastný život lehce sabotovat.
 
Věrnost partnerů je brána jako něco, co musí ve vztahu být, a přeci je nevěra nejčastějším důvodem, proč se spolu partneři rozchází a rozvádí. Většinou je to právě nevěra na straně muže, která vede k rozpadu vztahu, ale neznamená to, že ženy jsou na vině méně. Ženy svoji nevěru většinou umí jen lépe skrýt. Protože se jedná o něco, co tu bylo vždycky, ale nezapadalo to do společensky daného vzoru pro dokonalý partnerský vztah, společnost zkrátka o nevěře nemluví. Z věrnosti se stalo prosté společenské tabu, které je kvůli svojí negativní tváři schválně přehlíženo.  A to je špatně, protože jak je známo, zakázané ovoce chutná nejlépe.
 dřevěný most
Jediné, co proti tomu můžeme dělat, je komunikovat. Pokud se ve vztahu objeví problémy, je zapotřebí je vyřešit,  a ne utíkat. Jako lidé máme příšernou vlastnost, jakou je chamtivost. Chceme všechno jen pro sebe a bezhlavě naše majetnické sklony dáváme na odiv i ve vztazích. Je třeba si ale uvědomit, že člověka vlastnit nelze a je jen na nás abychom se tak chovali. Každý člověk má svůj rozum, který rozhodně nechce podvolovat jinému člověku a cítit se v pasti. Proto hledá pochopení i jinde.
 
Je potřeba si uvědomit, že všichni jsme jenom lidé.

Číst dále

Michelangelo Buonarroti


Nedávno jsme si mohli připomenout úmrtí Michelangela Buonarroitiho slavného malíře, architekta, sochaře a básníka.


Každý, kdo zamíří do Říma, navštíví Sixtinskou kapli, o jejíž výzdobu se postaral právě Michelangelo. Podobně každý návštěvník Florencie si nenechá ujít pohled na monumentální sochu překrásného atletického Davida, kterého usochal Michelangelo.
stvoření Adama


Pojďme si o tomto předním představiteli vrcholné renesance a manýrismu a soupeři Leonarda da Vinciho něco málo říci.


 

Florencie a Řím, dva domovy


Michelangelo se narodil ve Florencii. Jeho přítel ho přivedl do umělecké dílny a Michelangelo byl nadšen. Otci se to nelíbilo, ale nakonec to akceptovat. Mimořádně nadaného mladíka si brzy povšiml florentský vládce ze slavného rodu Medici, což pro kariéru budoucího umělce mělo zásadní význam.
socha Adama


Michelangelo žil střídavě ve Florencii a Římě. Jestliže ve Florencii byl jeho donátorem Lorenzo Medici, v Římě to nebyl nikdo menší než papež.


Michelangelo byl geniálním umělcem, který byl velmi přísný. Často zničil dílo, které se mu nezdálo dost dokonalé. Mramorové bloky pro své sochy si osobně vybíral v dolech v Carraře, někdy je i osobně páčil.


 

Velmi bohatý muž své doby, bohatší než da Vinci


Vzhledem k tomu, že jeho klientelou byli nejvýznamnější mužové své doby, se Michelangelo stal velmi bohatým mužem, ale nebylo to pro něj nijak významné. Prý za sochu Davida vydělal více, než vydělal Leonardo da Vinci za celý život. Peníze mu ovšem štěstí nikdy nepřinesly, umírá sám.
mrtvý Ježíš


O Michelangelovi bylo napsáno mnoho knih. Překrásnou knihou o jeho životě je titul Kámen a bolest Karla Schulze. Další slavnou knihou je Agónie a extáze Irvinga Stonea.


Natočeno bylo také několik filmů. Nejznámější z nich je nepochybně film z šedesátých let Ve službách papeže, z modernějších filmů je to pak film Božský Michelangelo z roku 2004.

Číst dále

Historická próza

Máte rádi literaturu faktu nebo beletrii? Mnozí lidé totiž beletrii příliš nepreferují. Když čtou, tak především proto, že se chtějí dozvědět především nové informace. Fakta podaná atraktivní formou, to je přesně to, co dotyčného zajímá. Literatura faktu je velmi populární u lidí všeho věku.
Mezi literaturu faktu řadíme například také deníky, memoáry, dopisy, autobiografie a biografie a cestopisy.
velká knihovna
Mnozí lidé zase milují příběhy. Nemusí se jednat o skutečný příběh, hlavně že je v něm dobrodružství, napětí, láska a snad také trochu humoru. Prožít jiný život, prožít neznámé city, to je to, na čem těmto lidem záleží.
Ovšem, co když čtenář neví roupama, co by, protože touží po příběhu i po poznání? Pro tyto lidi je optimální literární žánr historický román.
 

Jarmila Loukotková

Mezi královnu české historické prózy patřila Jarmila Loukotková, která v průběhu svého dlouhého života napsala neuvěřitelné množství knih. Většinou psala historické romány. Starověká antika a středověká Francie, to byl její šálek čaje. Ovšem tu a tam psala také knihy ze současnosti. Pojďme i vzpomenout nejznámější knihy této úžasné spisovatelky.
 

  • Není římského lidu– román pojednávající o osobě Petronia Arbitera v dobách vlády císaře Nerona.
  • Spartakus– dva díly, Před námi boj, Smrtí boj nekončí. Příběhy o Spartakovi a jeho nástupci Gaviovi.
  • Bůh či ďábel – příběh ze středověké Francie, který pojednává o osobnosti Jiljí de Retz, který byl zřejmě největší masový vrah středověku.
  • Navzdory básník zpívá – příběh ze středověké Francie se zabývá osudy básníka Františka Villona.
  • Odměna – odměna je psychologický román ze současnosti o vrahovi, který se rozhodl zavraždit pro zisk. Moderní variace Dostojevského Zločinu a trestu.

svíčka u knihy 
Z dalších románů zmiňme jen heslovitě alespoň některé – Pro koho krev, Jasmín, Liána smrti, Pod maskou smích, Doma lidé umírají

Číst dále